Martin D. Antonín

Zima. Šťastný Nový rok. Zima. Pořád všude tma. Ale aspoň mě čeká trocha volna na psaní. Začínám mini-doplněním stránek. Opravdu jen mini.

Bilancování minulého roku mě úplně netěší – slíbil jsem si dopsat spoustu věcí a nějak jsem jich jen spoustu rozdělal a nedodělal. Ten román, co upravuji pro Straky na vrbě a nadšeně jsem ho oznamoval už před půl rokem (jmenuje se „Daemonica – Hovězí v žaludku“ a je o mých oblíbených andělech a démonech; odehrává se nad Prahou, pod Prahou a v Praze, v současnosti, a je to pěkná šílenost!), jsem se rozhodl obohatit o další dějovou linii a nakladatel měl dobrý nápad, že by mu slušelo vydání ve třech dílech… takže se to rozrůstá a rozrůstá… Mohlo by to stát za to, ale je to tak velký projekt, že mi do něj vždy vlétne něco jiného…

Jako například před měsícem: Můj oblíbený nakladatel Michael Bronec se rozhodl, že v chystaném sborníku „Třpyt mečů, záblesky laserů“ nějak nemá žádný třpyt mečů (což mu trošičku vadilo, když už to slíbil i v názvu), takže přišel za mnou, jestli bych tam nedodal nějakou kratší povídku. A já hned dostal inspiraci – co takhle povídku o tom, jak Rhan, Jenik a Bětka jedou na hrad velmi vlivného a nechvalně proslulého šlechtice s diplomatickým úkolem – a všechno se to zvrtne? Mělo toho být tak třicet, čtyřicet stránek…
Hádejte co? Má jich to stotřicet. A 21.12. jsem jich z toho měl šedesát. Dodělal jsem to 23.12. na pokraji kolapsu – osmačtyřicet hodin psaní skoro v kuse. Pak naštěstí byl ještě později jeden den na trochu ladění, tak to není šité až tak horkou jehlou – ale rychlopsaní to bylo. Zase jednou vidím, co jde, když se člověk moc nefláká…
Takže dobrá zpráva: Pokračování Křivého ostří (sice jen novela, ale přeci jen celkem dlouhá) uvidí světlo světa na Pragoconu, kde se sborník Třpyt mečů, záblesky laserů bude křtít.

Teď se chystám zkorekturovat další román, který mi vznikl takhle omylem (vlastně to byl první pokus o povídku do výše zmíněného sborníku, ale když přesáhl stoosmdesát stran, už bylo jasné, že to bude samostatná kniha), pak ho odevzdat a doufat, že to tentokrát vyjde trochu dřív než za rok. Pak splnit několik slibů daných ohledně povídek… a zpět k Daemonice. A k tomu původně zamýšlenému předkračování Křivého ostří. A ke knize, kterou mám rozepsanou s Jakubem D. Kočím…

Chtěl bych zakončit tématicky: UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! ČAS! ČAS! NEMÁM ČÁÁÁÁÁS!
Děkuji za pozornost.