Martin D. Antonín

Už jsem si tak nějak zvykl, že na počátek vždycky prohlásím něco o počasí, takže: Zima je za dveřmi. Zase nemůžu ponocovat, psát a překládat, dokud mě do postele nezažene úsvit – protože by mě hnal spíš zpátky do práce. A když se mi přeci jen povede zažít svítání ze špatné strany, tak je ze mě pak celý další den mrtvola. Zvlášť, když to provedu 3-4x za týden. Ale tím nikoho nepřekvapím, že?

Jako bonus pro vás tentokrát mám (pozdě, ale přece) wallpapery vytvořené z obálky knihy Míly Lince, Stín černého hvozdu. Jsou dva – 1024×768 a 2038×1536.

A mimochodem, pokud o tom ještě nevíte, také mám profilovou stránku na stránkách svého mateřského nakladatelství Straky na vrbě, kde se o mně dozvíte… věci.
Ale nyní už k mému bilancování uplynulých měsíců.

Hm, tentokrát je to jen něco přes dva měsíce od posledního příspěvku, takže se trochu lepším. Navíc jsem zrovna dodělal většinu překladů, které jsem dostal zadané, takže si konečně užívám chvíli bez stresu… pokud tedy nepočítám tu svatbu pozítří. Hehe. To jsme si s Kamilou naběhli – měli jsme jen podepsat lejstra a vykašlat se na to, ale došlo k nepochopení a teď máme na krku obřad… Snad to nějak přežijem.

Tak co máme nového? Konečně vyšlo 101 nejkrásnějších domovních znamení Prahy (spoluautorství se Soňou Thomovou a fotografy Zdeňkem a Michalem Thomovými; o této knize jsem toho celkem dost napovídal v minulých úvodnících). To je fajn.

Naneštěstí jsem ještě pořád nespustil slíbený Bezkratit. O něm toho dost povídám jinde (například na Facebooku nebo na Nyxu), takže to zatím nechme. Jen napíšu, že zimní Bezkrálí bude v únoru či březnu 2010 a půjde o „lodní výlet“ na Čukičatku (ano, NEBUDE to politický sněm), a pokračování letního v Meritree bude v srpnu. Termíny upřesním, až toho budu schopen.
Co se týče Klubu přátel Krakatitu, tomu jsem založil veřejně přístupné auditko na Nyxu. Klikněte na to (nemusíte kvůli tomu na Nyxu být přihlášeni) a kdykoli si tam můžete přečíst, co se zrovna v klubu děje. Spam tam likviduju, jsou tam jen důležité informace.

Daemonica. První knihu už jsem doredigoval a dal několika testovacím čtenářům, vypadá to už ok. Asi jí udělám stránky a budu na nich zveřejňovat doplňkové texty – takové ty útržky, které by knihu už zbytečně znepřehledňovaly, ale příjemně dokreslí svět. Původně jsem to dal přímo doprostřed knihy, jako „intermezzo“, ale je to moc velký blok ve čtení. Člověk nechce uprostřed akce přeladit na encyklopedii…
Druhá kniha se mezitím stále skoro stejně blíží ke konci, jako před půl rokem. Neměl jsem moc času, protože jsem překládal komiksy Walking Dead (Živí mrtví) a druhou knihu Aliens (Vetřelci, překvapivě). Teď to mám konečně hotové… nádhera. Další knihu Živých mrtvých naštěstí potřebuji udělat až v lednu, takže mám chvilku na psaní… hmmm… nebo na Bezkratit. Au.
Kromě toho jsem se dál zabýval hrou Dragon Age: Origins, kterou už kromě překládání konečně i hraji – a líbí se mi. Mám z toho radost. Škoda, že jsem se k tomu překladu nedostal už dřív, dokud šlo něco udělat i se jmény dovedností a texty v knihách, ale i práce na jejích dialozích byla a je zábavná. Hm, kdyby tak někdy někdo chtěl udělat hru z některého mého světa, to by bylo… práce…

Zmínil jsem, že jsem rozepsal sci-fi povídku do sborníku Zabij/zachraň si svého mimozemšťana. Rozhodl jsem se, že to bude ze světa larpu Arthas, který je dostatečně propracovaný a zajímavý – jenže hádejte co. Trochu se mi to rozrostlo… Jo, asi další román. Grr, jsem hrozný. Když jsem si to uvědomil, musel jsem psaní přerušit a dodělat překlady, které už hořely… a teď je to další věc, která čeká, až se pochlapím. Ale Daemonica musí mít přednost.

No, co jinak… už asi nic. Držte nám palce se svatbou – ať se z toho nezblázníme. Dali jsme si to na pátek třináctého, takže by se nemělo nic stát, ale jeden nikdy neví…